V továrně je prohlídková trasa pro návštevníky, pár vyhlídkových mostů a zákaz fotografovat. V podstatě je to stejné jako v kterékoliv jiné automobilce, záleží, po jaké značce vaše srdce prahne. V Mnichově vás provedou kompletní výrobou
řady 3 a 4. Uvidíte všechno od chvíle, kdy se z kusu rovného plechu stanou jednotlivé díly, přes svařovací roboty (to je totiž ta nejhezčí část), lakovnu, finální montovnu a hotová auta. Rozhodně je to super zážitek a ti, kdo se chystají
do Mnichova kvůli BMW by to neměli vynechat. Samozřejmě jsme navštívili i muzeum a BMW Welt. Muzeum ale může být trošku zklamáním, je-li vaší oblíbenou jiná, než trojková řada. O té je tam všechno, stejně jako uvidíte i většinu kultovních
BMW modelů. Kdo by ale hledal E39 jako my, odejde s pláčem. Pětková, ani sedmičková řada k vidění v roce 2017 není.

Další den nás čekala zastávka v Legolandu a první noc bez hotelu. Legoland je super, ale také je k němu dobré mít alespoň jedno malé dítě. Pro ty je totiž zábavní park koncipovaný. My dospělí se sice také pobavíme, ale ty děti z toho
budou rozhodně víc nadšdené. A z Legolandu jsme se vydali vstříc nepoznanému. Na Instagramu jsme objevili nádherné tyrkysové jezero v německých Alpách pod vrcholkem Zugspitze – Eibsee. To byl náš dnešní cíl. Místo vypadalo snad ještě
lépe než na fotografiích, křišťálově čistá voda přecházela s hloubkou do krásného zeleno-modrého odstínu a nad jezerem se stahovala mračna. Úžasně dramatická příroda. Když jsme se pokochali, již mírně unavení jsme si našli místo na
noční parkování a přespání. Odhodlaní uvěřit tomu, že CH-R je nejen super auto do města, ale i na spaní. Tak to bohužel není. Vyzkoušeno za vás, nemusíte se nikdy do něčeho podobného pouštět. Vyspat se tam nedá, mezi zavazadlovým prostorem
a sklopenými zadními sedačkami vznikne asi 5cm vysoký schod, který rozhodně není ničím komfortním. S vidinou dalších několila nocí v autě jsme se další ráno rozhodli najít na zbytek výletu pohodlnější možnost přespání. Mířili jsme
na Švýcarsko, kde ani ubytování nepatří mezi levné položky a navíc v sezoně sehnat na ten stejný den volný pokoj nevypadalo jako snadný úkol. Vybrali jsme náhodně, hlavně podle ceny chatu ve vesnici Amden za víc než lidovou cneu. A
na tak krásném místě se nám ještě nepodařilo přespávat. Malá horská chatička v 1000m n. m. s výhledem na protilehlé hory a jezero usazená uprostřed louky. Za tohle ubytování dáváme 11/10 a doporučuje všem ať už na letní nebo zimní
pobyt. 
Rezervovat
Druhý den ráno jsme si nocleh prodloužili o další noc, protože hezčí místo bychom těžko hledali. A mohlo se vyrazit na cestu a objevování dalšího alpského passu. Loni jsme pokořili FurkaPass, asi nejhezčí silnici na světě (ne jako
to tvrdí v TopGearu o StelvioPassu) a letos nás čekal St. Gotthard Pass. Jednu jeho část jsme sjeli po úplně původní, dlaždičkové, příkré a hodně zatáčkové části na které není skoro žádný provoz. Až na pár cysklistů a podobných řidičů,
jako jsme byli my dva. Je to cesta, která je rozhodně o dost zábavnější než „nová“ silnice, s krásným rovným asfaltem a né tolik prudkým klesáním a zatáčkama.
Další super tip pro ty, kdo vyrazí autem do Švýcarska a chtějí se spíš kochat, než se dostat rychle a pohodlně z bodu A do bodu B. V navigaci si vypněte placené úseky a vyrazte. Cesta je sice o dost pomalejší, ale nezřídka vás pošle
po horských průsmycích, o kterých jste ani třeba nemuseli vědět. Stejně jako se to stalo při zpáteční cestě do Amdenu nám. Bohužel se už smrákalo a většinu této cesty jsme absolvovali ve tmě, ale i při cestování přes den nám tahle
možnost navigování poskytla opravdu dechberoucí výhledy.

Protože ve Švýcarsku, stejně i v dalších zemích, kde v horách potkáte tyhle super výhledy počítají s tím, že se řidiči rádi zastaví a chvíli se kochají, jsou na silnicích vybudovaná místa pro zastavení se skvělým výhledem. Jen
pozor na to, kdy se na alpský roadtrip vydáte, protože většina horských průsmyků je v období listopad-duben dopravě uzavřena. Hrozí zde laviny a protahování stovek kilometrů horských serpentin postrádá smysl, když jsou všude pohodlné
dálnice a tunely. Další den už před námi byla jen cesta domů s malou zastávkou u Bodamského jezera. Jak se nám v autě jelo? Velmi pohodlně, skvěle se řídilo, náš model měl navíc sound systém JBL, který se nám postaral o parádní hudební
reprodukci. Spotřeba se ve městě, kde většinu času automobil pohání elektromotor, pohybuje kolem 3-4 litrů/ 100km. Pokud vyjedete na dálnici, připravte se na velmi hlučný projev motoru, který se vytáčí do vysokých otáček – tento jev
je ale u hybridů známý. Spotřeba se pohybuje kolem průměrných 6-7 litrů. Je to způsobené hlavně tím, že při vysokých rychlostech auto nepoužívá elektromotor. Auto má na svoji velikost překvapivý „rejd“, prakticky se s ním otočíte „na
pětníku“ – toto plus využijete v úzkých uličkách stejně jako my v serpentinách starého Gotthard passu. Celých 2000 kilometrů dlouhý roadtrip jsme zvládli pohodlně, bez sebemenších problémů. Jen na přespání si s tímto automobilem musíte
sehnat pohodlnou postel.

Skoro celá naše cesta. Zpátky už to šlo klasicky, bez žádných zastávek. Březno-Mnichov-Rozvadov-Praha.

Okružní jízda po centrálním Švýcarsku se zajížďkou na jih, do St. Gotthard passu